Prohlídka hradu Točníka

Můstek k purkrabskému paláci
Branka na druhém nádvoří
Druhá brána
Nádvoří královského paláce
Vstup do královského paláce
Pištec
Hradní kaple
Kaple svatého Bartoloměje

Hradní brána, ke které přejdete po mostě nad příkopem, byla znovu otevřena až před několika lety. Do hradu tudy sice vjížděl jeho zakladatel Václav IV., ale Jan z Vartemberka nechal roku 1524 bránu zazdít a zbudovat vchod z druhé strany.

Kat, husy a koně

Když se zrovna nekonají nějaké slavnosti či středověké trhy, není toho na prvním nádvoří krom pokladen mnoho k vidění. Brána, kterou procházíte na druhé nádvoří, byla dlouhé roky zazděná, a opět se zprůchodnila až nedávno v rámci rekonstrukce původní východní cesty. Těsné komůrce po straně se říká katovna, ovšem s katem zřejmě neměla nic společného – představa, že by mistr popravčí, tedy příslušník nečistého řemesla, sídlil na královském hradě, je totiž na hony vzdálená realitě.

Na druhém nádvoří se vám konečně otevře průhled do nitra hradu. Na plácku vlevo se během historických slavností obvykle odehrávají šermířské souboje. V rohu nádvoří můžete zase nakouknout do hluboké studny, kterou nechal v roce 1530 do hloubky 95 metrů vykopat Jan z Vartemberka. Kdysi do ní prý spustili husu a ta vyplavala v jezírku za hradbami – ovšem neslyšel jsem, že by pokus někdo v nedávné době zopakoval za účasti nezávislých odborníků.

Pokud na nádvoří zrovna netřískají meče, dejte se napravo, a dojdete k takzvanému purkrabímu paláci. V posledních letech byla tato budova nově opravena a dostala dokonce střechu, kterou pozbyla již před staletími. Ovšem téměř půl druhého sta jezdeckých koní, kteří se údajně vešli do stájí v jejím přízemí, se asi znovu hned tak nedočká. Tento palác svého času sloužil především k representaci: když vejdete mezi opuštěné zdi, můžete si snad ještě udělat představu o někdejší nádheře zdejšího velkého sálu, jenž se nacházel v druhém patře a který ve své době patřil k největším v českých zemích. Zatímco reprezentační sál Pražského hradu měřil 32 x 9m, Karlštejnský 22 x 8,5 m a Křivoklátský 58 x 8 m, Václav IV. mohl na Točníku své hosty ohromovat síní, jež měla 15 metrů v šíři a 34 metrů zdéli.

Královský palác

Středem Točníka, takzvaným horním či vnitřním hradem, je ovšem palác v jeho jihovýchodním rohu. Když projdete další branou na horní nádvoří, stanete přímo u úpatí královského paláce. Zde, nejdál od vstupní brány, byly obytné komnaty zeměpanské. Královská palác je nejzachovalejší částí hradu především proto, že zde byla v osmnáctém století zřízena kaple svatého Bartoloměje a budova díky tomu zůstala zastřešená.

Přímo z nádvoří je možno vstoupit do sklepení, které se dnes čas od času proměňuje ve středověkou tavernu, kde si můžete k pivu zakousnout třeba kus pečeného selete. O patro víš, kam se dostanete po schůdcích z nádvoří, se nachází již zmíněná kaple, které vévodí velký dřevěný trůn. Máte-li štěstí a přicházíte-li právě v době, kdy se na hradě koná nějaká akce, můžete si tu poslechnout například koncert gotické hudby. V bývalé sakristii lze zase shlédnou stálou expozici. Na modelech si tu prohlédnete vývoj hradního stavitelství: samotný Točník v něm zaujímá významné místo, neboť nebýt husitské revoluce, která architektonickou evoluci vrátila o pár kroků vzad, stal by se zřejmě významným mezníkem v přechodu od hradů k zámkům.

Deset korun krále Václava

Erbovní galerie vám dá představu o majestátu a moci lucemburských králů. Znaky, původně umístěné nad hradní bránou, representují země, jichž byl král Václav dědicem, a shodují se s erby umístěnými (zhruba o deset let dříve) na staroměstské věži Karlova mostu: na nejvýznačnějším místě stály zřejmě původně erb římského a českého krále, hraběte lucemburského a markraběte moravského, dále pak erb knížete svídnického, knížete zhořeleckého, knížete vratislavského, knížete budyšínského, knížete niského a markraběte dolnolužického.

Nakonec snad zamiřte své kroky od královského paláce na vyhlídku, z které můžete obezřít alespoň zlomek země, jíž kdysi vládl zakladatel hradu. Přímo pod kopcem je vidět vesnice Točník, o kus dál město Žebrák a za stuhou dálnice pak Hořovice, korunované vrchem Dražovka. Na obzoru se táhnou hřebeny Brd, z nichž nejvýraznější je přímo na jihojihovýchodě vrch Plešivec. S pohledem upřeným k horizontu nechte svou mysl rozepnout k dálavám, přeletět hradbu zamlžených kopců a zakroužit nad Římským císařstvím, jehož korunu Václav ztratil, právě když se okolní zdi šplhaly k nebi. I co: říše padají a hrady stále stojí.