• Točník
• Žebrák
• Historie
• Pověsti
• Okolí

Dějiny hradu Žebráka

Berounsko, Středočeský kraj

Zajícové

První kapitola žebrácké historie je spojena se Zajíci. Zajícové byli větví starobylého českého rodu Buziců, jejichž původ sice kronikář Hájek z Libočan odvozuje od bájného Bivoje, kančí hlava se však v jejich erbu ocitla spíše zásluhou Jetřicha z Buzic (… 1110), který údajně, stejně jako Bivoj, přemohl divokou svini holýma rukama.

Zakladatelem větve Zajíců byl Oldřich Zajíček (…1231), mezi jehož potomky bylo po dlouhá léta jméno Oldřich natolik oblíbené, že poněkud mate případné zájemce o historii rodu. Sídlem Zajíčkova syna Oldřicha Zajíce byl hrad Valdek, jehož zřícenina se nachází v Brdech 10 km jižně od Žebráku; Zajíčkův vnuk (opět Oldřich Zajíc) pak získal ves Žebrák a snad jeho pravnuk (Oldřich Zajíc III.) nechal v druhé polovině 13. století necelé dva kilometry severně od obce postavit hrad stejného jména.

Zajícové si ovšem nového hradu dlouho neužili, neboť se brzy stěhovali za lepším. Syn třetího Oldřicha Zajíce Zbyněk (i on měl bratra Oldřicha, ale to je jiná pohádka) hrad výhodně prodal králi a výměnou obdržel výnosné budyšínské panství. Pánové ze Žebráka se pak již na dlouhá léta psali jen z Hazmburka.

Lucemburkové

To už se dostáváme k roku 1336 a ke zlaté kapitole v dějinách hradu Žebráka, který se stává hradem královským. Lucemburkové (českým králem byl v té době Jan, ale zemi do značné míry již spravoval jeho syn Karel) měli o hrad zájem především kvůli jeho příhodné poloze: ležel nedaleko prastaré cesty z Prahy do Norimberku a dále do Porýní (dnešní E50), po které Lucemburští králové často cestovali, aby mohli spravovat své záležitosti v Římské říši.

V roce 1341 se na hradě usadil Janův mladší syn Jindřich, nechal jej nově přestavět a zbudovat novou kapli. Hrad vlastnil až do roku 1350, kdy po svém odchodu na Moravu (šel tam dělat markraběte) přenechal Žebrák svému bratru, králi a pozdějšímu císaři Karlu IV. Pro Karla byl ovšem Žebrák již od počátku spojen s neblahými vzpomínkami, neboť zde v roce 1351 ve věku dvou let zemřel jeho prvorozený syn. Proto se tu král zdržoval jen málo a neváhal jej porůznu dávat jako zástavu k užívání dalším šlechticům.

Častěji zde pobýval Karlův syn Václav IV. Ten si po roce 1389 hrad vcelku oblíbil; krom blízkosti zemské stezce také pro jeho blízkost Křivoklátským lesům, v kterých kojil svou loveckou vášeň. Václav IV. nechal Žebrák opět přestavět, ovšem po požáru v roce 1396 mu přestal tento skromný příbytek vyhovovat, a tak dal nahoře na kopci vystavět nový hrad, Točník.

Upadání

Vyhořelý hrad byl sice opraven, doba následující však už znamenala spíše jeho ústup ze slávy. Disputace Jana Husa a Štěpána z Palče o papežskou odpustkovou bulu, která se zde (možná však spíše v Žebráku – městě) odehrála ještě za Václavovy vlády v roce 1412, předznamenala přicházející časy neklidného husitství. Za zmínku snad stojí, že pražským arcibiskupem a jedním z hlavních Husových odpůrců v Českých zemích byl v té době Zbyněk Zajíc z Hazmburka, vnuk právě onoho Zbyňka Zajíce, který kdysi prodal Žebrák Janu Lucemburskému – dědečkovi Husova příznivce Václava IV. Třináct let po zmíněné disputaci a deset let po té, co byl Jan Hus v Kostnici upálen, oblehli hrad husité. Dobít jej se jim však nepodařilo, a tak si neúspěch vynahradili alespoň vypálením měst Žebráku a Hořovic.

Hrad byl v té době (tak jako často) v zástavě – nejprve u Erkingera ze Seinsheimu, později u Kolovratů. Od těch ho vykoupil až Jiří z Poděbrad, ovšem v královském držení hrad dlouho nepobyl, opět býval jakožto zástava v držení dalších pánů a ačkoliv byl čas od času opraven, větší pozornost se již soustředila na jeho mladšího a většího bratra nahoře na kopci. Definitivní ranou byl zřejmě požár v roce 1532, při kterém zde nocující král Ferdinad se svým doprovodem jen o vlásek unikl plamenům. Poničený hrad se již nikdo zvlášť nesnažil opravit a dílo zkázy naopak o pár let později ještě dokonal Volf Krajíř z Krajku, který Žebrák rozkopal kvůli stavebnímu kameni na opravu Točníka, či snad ve snaze najít poklad.

Využívána byla dále pouze dolní část hradu, kde byl v 16.století století zbudován pivovar, a která se postupně stala podhradím Točníka a základem vesnice Točník. Tyto budovy, přiléhající k silnici přímo naproti hradu, byly však později ještě mnohokrát přestavěny a s hradem si je dnes většina návštěvníků asi příliš nespojí. Samotný vnitřní hrad se dočkal pozornosti opět až ve 20. století, kdy byla opravena hlavní věž, dnes přístupná jako rozhledna.